Moja cesta - my way

"Nezoufej, neplač, však máš ještě svůj Svět. Svět, který barevný a voňavý jest.
Neznáš-li cestu k jeho slavobráně,
pak přivři víčka a Anděl nabídne ti rámě...."
Jakir



Moje básne

Nočný dážď.




Nočný dážď tichý klopy -klop,
nežne mi klope na oblok.
Šepce mi: " Hej! Hej ty nočná vrana,
už by si veru spať ísť mala.
Vonku je všade tma a tíš,
a ty s očami otvorenými stále sníš!!


Umývam si zuby, pozhasínam svetlá,
otváram okno svoje dokorán.
Šumenie dážďa polnočného
utíši dušu, myseľ moju.
Pomaly-pomaly nebadane,
sníček sa pod viečka zakráda.


Sníček sa vkráda pod moje viečka,
mne rastú krídla anjelské.
Zbavujem sa naraz zemskej tiaže,
letím do krajov snov a zázrakov.
Do krajov bájno-bájnych divov
cválam na chrbte tátoša.

Zrazu necítim ťarchu rokov,
strnulosť telá, jeho boľačky.
Stávam sa znova pružnou , vrtkou,
ľahkou a ohybnou ako halúzka.
Ponoriac sa hlbšie do seba,
získavam naspäť svoje vlastné ja.
(c)shipka
2007




Žádné komentáře